Do té doby, kdy jsme přistavovali domek a museli nechat velkou hrušeň porazit, jsme měli u domu velkou hrušeň – Boskovou Lahvici. Na tyto hrušky ráda vzpomínám a docela špatně se v obchodech hledají. Je to podzimní odrůda, pokud jsou dobře uskladněny, tzn. jedna vedle druhé stopkou nahoru, vydrží až do nového roku, kdy mají nejlepší chuť. Hodí se jak pro přímou spotřebu, tak i na povidla, pečení, křížaly. Pamatuji si, jak jsme je měli na novinách ve spíži na třech velkých policích, v ložnici na skříních i na piánu. Byl to obrovský strom, vždycky obalený velkými krásnými plody. I když jsme jich hodně rozdali, zbylo jich ještě moc.
Tyto stromy mají rády společnost jiné hrušně, třeba vedle u sousedů, což jsme také měli (proto asi ta velká úroda), jsou totiž cizosprašné. Miluji, když kvetou stromy, a hrušně svými krásnými bílými květy patří mezi ně. Hrušně dělíme na letní, podzimní a zimní. Mít velkou zahradu, tak si pořídím všechny. Ty letní hned na jídlo, ostatní uskladnit. Jelikož máme ale zahrádku malou, tak hrušeň by se tam už nevešla. Jako letní odrůda by se mi líbila např. hrušeň Junská Lepotica, podzimní Boskova Lahvice a zimní hrušeň Blanka. Myslím, že je zbytečné vyjmenovat všechny, kdo bude chtít hrušeň zakoupit, určitě si najde cestu k informacím.
Naštěstí jsme nikdy neměli starost s různými chorobami stromu, i když jsme žádný postřik nepoužili. Pokud se ale objeví nějaké příznaky nemoci, je již skoro pozdě postřik použít. Platí to hlavně o tzv. rzi hrušňové. Tu poznáme podle skvrn na listech, může napadnout i mladé větvičky. Skvrny se objevují už od počátku léta, deformují listy a poškozují plody. Vhodný je postřik (Cocide či Baycorem) teď na podzim přípravkem přímo na rez hrušňovou a na jaře zopakovat.
Hrušky jsou u nás tradičním ovocem, které využívaly už naše babičky zrovna tak, jako ta moje (letos v září by jí bylo už 114 let). Doma byly vždy po ruce výborné kompoty, povidla, napečené hruškové záviny, nasušené křížaly…
Pokud jste se letos už čerstvých hrušek přejedli, zkuste tento recept na obrácený hruškový koláč.
Měli jsme hrušeň máslovku. To vám byly tak dobré hrušky! Ale strom byl už starý a spadl.
Koupila jsem loni hrušeň, ale název jsem zapoměla. Snad to budou dobré hruštičky.
Hrušky miluje naše vnučka, a nejvíc, když je trochu posypu skořicovým cukrem.
Hrušky stejné odrůdy se ale mohou od sebe lišit svou velikostí i chutí. Záleží na tom, kde rostou. Potřebují hodně vlády a hlinitou půdu. Jílovitá půda jim nesvědčí, stejně tak, jako sucho. Existují i hrušky, tzv. hniličky, které rychle zrají a padají. Potom jsou plné vos a není vhodné je sbírat. Na zemi rychle kvasí a velmi chutnají včelám a vosám. Mít tuto odrůdu na zahradě tak taková výhra není. Musí se brzo sníst, uvnitř bývá skoro hnědá dužina, rychle se kazí.