Venku se krátí dny, teploty klesají.

Máme tady podzim a s ním nás častěji potkávají i různé virózy a jiná onemocnění. A což teprve, až začne zima a chřipková epidemie. Už naše prababičky se na to připravovaly a obracely se, jak taky jinak, pro pomoc do přírody.

Šípky – staletím prověřený přírodní lék

Kromě jiného si na podzim sbíraly a sušily šípky, plody plané růže. Jako nejjednodušší konzervování volily sušení.

Šípkový čaj je v zimě zahříval, léčil a dodával a tak potřebný vitamín C.

My jsme si zvykli chodit pro sušené šípky na čaj do lékáren či supermarketů. Pro ty, kdo mají čas a chuť je ale mnohem výhodnější, aby si šípky nasbírali a usušili sami.
Nevybírejme si keře podél silnic či železniční tratě, raději si udělejme procházku do polí či k lesu.

Šípkové keře jsou proslulé svými ostrými trny, musíme se k tomu taky patřičně obléci.
Dlouhé kalhoty, rukávy i tenké rukavice mají při sbírání přednost.
Výhodou je, pokud si k pasu uvážete nějakou kapsu, abyste mohli otrhané (nebo ustříhané) šípky bez zdržování a otáčení rovnou někam odkládat.

Doma šípky pečlivě přebereme. Pečlivě je opereme, odstraníme zbytky stopek a okvětí, změklé či zahnědlé plody a dáme sušit. Rychle usušené plody uchovávají více vitamínu C, ale zase pozor na vysokou teplotu, ta ho naopak ničí.
Můžeme sušit v sušičce nebo v elektrické troubě, teplota nesmí přesáhnout 70 stupňů.
V troubě (horkovzdušná je lepší) nesmíme zapomenout nechat ji mírně pootevřenou, jinak by se nám šípky upekly.

Z jednoho kila čerstvých šípků nám zbude podle mé zkušenosti tak 1/3, možná i méně. Usušené šípky by měly být tvrdé a tmavě červené. Uchováváme je v suchu a ve tmě.